Čeština (Česká republika)English (United Kingdom)

   krycipsi1           Naprodej1

 

Maďarský ohař krátkosrstý

Maďarský ohař a jeho původ

I literatura k dějinám maďarského ohaře je velmi skromná. První kniha, monografie maďarského myslivce Andora Standeiskyho, nebyla dosud publikována. Druhá kniha Američana C. Boggse The Vizsla obsahuje pouze málo o dějinách tohoto plemene. Stejně tak další v Anglii vydaná kniha The Hungarian Vizsla Gay Gottlieba. Totéž je možno říci o i článcích různých autorů v myslivecko-kynologicých časopisech. O starších dějinách maďarského ohaře tedy téměř neexistují konkrétnější údaje. 

Domovem vizsly je Panonie, stará římská provincie na Dunaji, dnešní část Maďarska ležící na západ od Dunaje. Většina loveckých psů z Panonie má stejně žlutočervené zabarvení srsti, takové, jaké mají turečtí žlutí lovečtí psi. Říká se, že jejich předkové doprovázely hordy Hunů, které se přehnaly Evropou ve 4. Století našeho letopočtu. Mezi exotickými předky vizsly je tedy turecký žlutý pes a transylvánský honič. Na zvěří bohatých pláních Uherska se potom vizsla vyvinula v houževnatého loveckého psa. Hrabě Béla Hadík, znalec maďarských ohařů se domnívá, že Maďaři snad dříve než vpadli do Evropy, měli již své lovecké psy rozdělené do dvou typů. Jedni sloužili k lovu se sokoly, ti ostatní byli štváči velké zvěře. K tomu ještě byli zřejmě chováni i velcí pastevečtí psi, kteří mohli být použiti jak k lovu velké zvěře, tak i k ochraně stád. Toto rozdělení psů odpovídá i tomu jak je známe z evropského raného středověku. Nevíme však, jaké vztahy byly mezi dnešní vizslou a psy z této doby. Už před přesídlením znaly tyto národy sokolnictví. Lovili na koních, přičemž psi museli vyslídit pernatou zvěř, vystavit a vypíchnout ji. Po přestěhování do Karpatské doliny zde z dovezených psů vzešli jednak honiči (Erdélyi Kopó), jednak bílostrakatí ptačí psi a žlutí chrti. Ptačí psi maďarů byli většinou krátkosrstí. Tito se považují za předchůdce dnešního maďarského ohaře. Žlutohnědý krátkosrstý pes je k vidění i na nástěnném koberci z 15. Století, který je vystaven v muzeu v Ostřihomi. Kromě toho se název vizsla zmiňuje i v korespondenci turecké vlády v Istanbulu s místodržícím Dunajské provincie z let 1515 - 1563. Pravděpodobně existuje mnoho písemných a obrazových dokumentů, které by mohly podat jistá vysvětlení o maďarských loveckých psech, kteří se v průběhu 160 let (1526 - 1686) z tureckého panství vytratili. V té době byla maďarská kultura silně ovlivňována Turky a lze se domnívat, že i místní lovečtí psi byli promícháni se psy zemských pánů - naznačuje to především pro maďarské ohaře tak typická pískově-žlutá až žlutočervená barva různých odstínů, která je poznávacím znamením mnoha psů z oblasti Přední Asie. Traduje se, že i sedmihradský vévoda Bethlen Gábor na počátku 17. století vlastnil žluté lovecké psy. Vystavujícím ohařem se vizsla vlastně stal, podobně jako němečtí ohaři, se zavedením palných zbraní a se zánikem sokolnictví. Lovci nyní museli vlastnit psa, který vystavuje a nejenom slídí. Chovatelé tehdy dávali bedlivý pozor na pískově žlutou až žlutočervenou barvu a za pravé ohaře uznávali pouze psy s tímto zbarvením. Tato barva ohaře byla myslivci upřednostňována především proto, že psi byli na strništích dobře maskováni a křepelkami na velké vzdálenosti nemohli být poznáni (toto je však z dnešního pohledu již bezvýznamné).

Historie tohoto maďarského národního plemene sahá až do středověku. Původ plemene vizsla je spojován převážně s vlivem asijským, a to prostřednictvím některého chrtovitého honiče z této oblasti nebo Buffonem citovaného žlutého loveckého psa z Turecka, případně s chrty typu sloughi a transylvánského honiče. Autor Dalziel-Mika však v díle Á vadászebek (Lovečtí psi) dokládá, že ohař byl na maďarském území znám a využíván již za vlády Arpádovců v 11. Až 14.století, a to k lovu zvěře především do sítí. Maďarští chovatelé na rozdíl od německých připouštějí přirozený vliv dalších evropských ohařů a honičů, konkrétně anglického pointra, foxhaunda, německého ohaře a nepochybně i domácích brakýřů, zvláště sedmihradského honiče, nepopírají ani přímý vliv výmarského ohaře. Okolnosti nasvědčují tomu, že tento vliv mohl být i vzájemný.
V roce 1526 porazili Turci v bitvě u Moháče Maďary a na dobu 160 let si podrobili východní část tehdejšího Maďarska. Je velmi pravděpodobné, že již tenkrát je doprovázeli psi, které dnes nazýváme "žlutými psy tureckými". Byli to pravděpodobně honiči či slídiči využívaní pro lov se sokoly.
Z dochovaných písemností a obrazů je zřejmé, že psi podobného zbarvení a typu se používali k lovu již v 10. až 11. století za vlády Arpádovců. Turci i Maďaři žili v té době kočovným způsobem života a nelze vyloučit, že se jednalo o jedny a tytéž psy, získané ve vzájemných potyčkách kočovných kmenů. Tyto žlutě zbarvené psy můžeme nepochybně považovat za předchůdce dnešní maďarské vizsly.
Žlutí psi z Východu doprovázeli své pány od jednoho tábořiště ke druhému a sdíleli s nimi období hojnosti i strádání. Pro kočovníky nebyl lov jen příjemnou kratochvílí, ale především zdrojem obživy. Psi žili volně ve stanových táborech, a pokud právě nelovili, byli příjemnými společníky nejen lovcům, ale i ženám, starcům a nepochybně především dětem. Navíc východní národy, jakkoli dokázaly být kruté k lidem, především k poraženým nepřátelům, uměly bezmezně milovat a hýčkat zvířata, především své lovecké sokoly, psy a koně. Již v té době se zcela jistě utvářela povaha maďarské vizsly, dnes tolik ceněná a obdivovaná.

K obrovskému úpadku chovu maďarských ohařů dochází za Rakouska - Uherska. V té době bylo možno chovat lovecké psy jen na základě povolení z Vídně. Vídeňské úřady pochopitelně neměly zájem o rozšiřování "nerakouského" plemene. V roce 1916 bylo maďarských ohařů již tak málo, že byli blízko vyhynutí. Po rozpadu monarchie se maďarští chovatelé s obrovským nadšením pustili do obnovy chovu národního plemene. Toto snažení bylo korunováno úspěchem a maďarského ohaře se jim podařilo zachránit. Pro své vynikající lovecké vlastnosti se z něj stal mezi lovci oblíbený pes. Neúnavně dokázal vyhledat zvěř v rákosí, tak v travinách či křovinách. Pro svůj vynikající nos a touhu nalézt zvěř, byl velmi úspěšným lovcem. Své místo si ovšem nachází i jako rodinný pes. Zčásti pro svůj atraktivní vzhled, ale především pro svoji skvělou povahu. Výborně se cítil v bytě v nejtěsnější blízkosti svého pána a členů jeho rodiny. Trpělivě snášel rozmary dětí a při hrách jim byl dobrým společníkem. Nesnášel však zahálku a dlouhé lenošení na pohovce či u krbu. Velmi často plnil maďarský ohař funkci jak rodinného, tak současně i loveckého psa. Toto postavení mu vyhovovalo, neboť tím byla naplněna jeho touha být v trvalém kontaktu se svým pánem a vybít si loveckou vášeň při lovu.
                                                              

Další pohromou pro maďarské ohaře byla druhá světová válka. Jeho stavy byly zdecimovány natolik, že mu opět hrozilo vyhynutí. Z celkového počtu jich přežila sotva desetina. Jeho záchrany se tentokrát rozhodly zúčastnit i státní orgány. Ve městě Gödöllo byla zřízena státní chovatelská stanice, kde se započalo s jeho záchranou. Podařilo se získat řadu vynikajících jedinců, kteří byli za války vyvezeni za hranice Maďarska. Na nich bylo postaveno šlechtění maďarského ohaře jako moderního všestranného loveckého psa, krásného, elegantního a inteligentního, který by splňoval i požadavky rodinného společníka.

Název plemene - co znamená název Magyar vizsla

Označení magyar ve jménu maďarských ohařů má vyjádřit, že maďaři chtějí, aby na toto plemeno bylo nahlíženo jako na národní. Jak dalece se tak stalo, uvidíme později. Nejasný je však původ slova vizsla. To se vynořilo již v roce 1508 v dopise hraběnky Battyhányiové synovi Balhasarovi, ve kterém jej žádá o jednoho orla a jednoho vizslu, názvem vizsla však Maďaři tehdy označovali všechny ohaře a takto je dělili od honičů-agár. Jazykovědec Budenz pohlíží na slovo vizsla jako na slovo ugrofinského původu, kde vizi znamená hledat, slídit. Je tedy možné, že vizsla ůvodně nebyl ohařem, ale slídičem, nadháněčem. Vizslu pak Budenz přirovnal k německým ohařům, také původně pocházejícím ze starých slídičů, nadháněčů (Stöberhunde). V Etymologickém slovníku jazyka českého (Václav Machek, Praha, 1968) najdeme u slova vyžle: "pes slídný, čichem hledající zvěř, na rozdíl od chrta, jenž měl zvíře uhonit. Vižliti=ňuchati, snad z maď. Vizsla, vizslat=ňuchati." Podle druhé verze mělo vizi znamenat mager (hubený). Třetí verze říká, že ve 12. století se u Dunaje nalézala samota jménem Vizsla. Spokojme se tedy s tím, že o původu a významu slova vizsla nic jistého nevíme.
 

Za zmínku stojí i význam slova vizsla. Lze na něj nahlížet jako na výraz ugrofinského původu "vizi", což podle jedné verze znamená hubený. Tomu by nasvědčoval i staročeský výraz vyžle jako přezdívka pro nedospělé děvče. Ostatně tento výraz je v přeneseném významu mnohdy používán dodnes. Podle jiné verze znamená vizi hledat či slídit. Mohl to být tenkrát přiléhavý název pro psa pracujícího "pod sokolem", jehož činností bylo především zvěř vyhledat či vyslídit a poté vypíchnout. Maďaři ovšem označovali názvem vizsla všechny ohaře, tak jako chrty nazývali agár a honiče kopó. Slovo vizsla je dozajista maďarským výrazem pro ohaře, neboť takto nazývají nejen svého maďarského ohaře, ale ohaře obecně. Ostatně i v jiných částech Evropy byl pojem vyžlík či vyžle označován slídící pes, který zvěř hledá čichem. S výrazem vyžel se dodnes setkáváme v polském jazyce a opět jsou jím označováni všichni ohaři.

Za obou světových válek maďarský ohař téměř vymizel, ale v roce 1940 bylo několik těchto psů dovezeno do Rakouska, kde byla jejich chovu věnována velká pozornost. Maďarští ohaři zde byli rozmnoženi, a nakonec se z Rakouska dostali i do jiných částí světa. Mezi někdejší majitele maďarského ohaře (viszly) patřili např. papež Pius XII. a americká herečka Zsa Zsa Gabor. 

 

Charakteristika a povahové rysy psa

Maďarský ohař krátkosrstý (Hungarian Short-haired Pointing Dog) je veselý, přátelský a dosti temperamentní pes. Výjimečná vůle a ochota maďarského ohaře držet se svým pánem kontakt během jejich společné práce, je jednou z jeho základních vlastností. Je přítulný, veselý a odolný, není plachý, ani agresivní. Maďarský ohař má velmi vyrovnanou povahu.


Péče o srst maďarského ohaře

Pouze v období línání je nutné denní kartáčování k odstranění uvolněné srsti. Psa koupejte jen v případě nutnosti. Uši psa je nutné udržovat v čistotě, drápky krátké.

Výchova maďarského ohaře

Výchova maďarského ohaře probíhá bez problémů. Tito psi se snadno a rychle učí. 

Pohyb psa

Snažte se zajistit maďarskému ohaři hodně pohybu, protože jej potřebuje. Až pes dospěje, můžete jej opatrně naučit běhat za svým kolem. Ohaři milují hraní a dovádění s ostatními psy, ale i kvůli hře s míčem se svým pánem rádi vylezou ze svého pelíšku.

Pracovní upotřebení

Současný maďarský ohař je vynikajícím loveckým psem, především pro polní práci. Má rychlé, vytrvalé a systematické hledání. Díky vynikající kvalitě nosu navětří zvěř na velkou vzdálenost. Jeho vystavování a postupování,  je skutečnou pastvou pro oči laika, tak znalce. Je náruživým vodařem i vášinvým aportérem. Vzhledem k tomu, že je to hladkosrstý pes se srstí bez podsady, hůře snáší studené a vlhké či mrazivé počasí. Pak není schopen plně konkurovat tvrdým, typicky pracovním plemenům, především německých ohařů. Naopak velmi dobře snáší horko a i v mimořádně parných letních dnech dokáže neúnavně lovit. Maďarský ohař je ideální pro lovce, který hledá v psovi nikoliv námezdního dělníka, ale především společníka a pomocníka při lovu. Je to pes vhodný i pro soutěže Field Trial či soutěž svatého Huberta.

Pracovní standard

Maďarský ohař je pes všestranný a v práci velmi náruživý, schopný uplatnit své vrozené kvality při práci na jakékoliv zvěři (pernaté, srstnaté i vysoké) a ve všech terénech (pole, les, voda). Je to lovec aktivní, odolný a vytrvalý.
Vizsla je pes středně rychlý.
Jeho hledání je stálé, vyrovnané a harmonické, s lehce houpavým pohybem beder v hustých podrostech. Roztěkanost je akceptovatelná u MOD, pokud zůstává hledání energické.
Hlava má být držena v prodloužené linii hřbetu, pes ji může zvednout pro zachycení pachů z větší dálky, zejména pak v odkrytém terénu, ale šikmá linie zůstává stále u země. Ověřování pachů u země je povoleno, pokud nenaruší harmonii a pravidelnost hledání.
Ocas je držen nejlépe v prodloužení zádě, při vystavování zůstává dokonale nehybný.
Kontinentální hledání vizsly je metodické, inteligentní a systematické. Jeho zahájení a ukončení jsou přizpůsobeny hustotě prohledávaného porostu.
Pes musí udržovat kontakt s vůdcem, dává mu najevo, jak se situace vyvíjí.
Vystavení je tvrdé, krk napnutý, pozorný zrak vyjadřuje jistotu, nehybná hlava směřuje ke zvěři, ocas v prodloužení zádě.
Vzpřímená pozice je ideální pro to, aby zvěř neunikla, ale i razantnější chování je povoleno, pokud je pes blízko zvěře.
Při vyběhnutí zvěře pes zůstává klidným, pozorným, stále napjatým.

  

Specifika plemene

Maďarský krátkosrstý ohař je specifický svou jemnou a velmi citlivou povahou. Rozhodně nesnáší surové, hrubé a tvrdé zacházení, násilí. Tím se většinou rychle zradí a náprava je potom velmi složitý proces. Naopak snadno ovladatelný, velmi a rychle učenlivý a maximálně spolehlivý je při pevném, disciplinovaném, ale vlídném a laskavém zacházení. Tzv. tvrdé drilování je u něj jen na škodu věci. Jeho výchova není většinou obtížná, protože tento pes velmi rád vše dělá pro svého pána, kterého velmi miluje. Při výchově je však důležitá maximální a nekompromisní důslednost a pevné vedení. Dospívá později, nežli je obvyklé u ostatních psů - proto vyšší výcvik před osmým měsícem věku je většinou předčasný. I vystavování se u něj projevuje zpravidla později než u jiných plemen. Samozřejmě že základní povely je třeba jej vytrvale a důsledně učit již od štěněte! S ostatními psy, domácími zvířaty a s dětmi vychází většinou velmi dobře. Cizí návštěvu vám ohlásí, u toho však také zůstane. Je-li k tomu dobře veden, může být jak výborným hlídačem, tak I klidným domácím psem. Toto temperamentní plemeno však potřebuje dostatek pohybu a aktivit, aby se cítilo dobře jak fyzicky, tak i psychicky.

Inteligence plemene

Vizsla je vyrovnaný, velmi inteligentní, rychle chápavý a dobře učenlivý pes. Stanley Coren (Anglie) ve své knize Inteligence psů (1994) uvádí výsledky širokého dlouholetého výzkumu u 74 nejpočetnějších plemen psů světa. Na 208 anglických a kanadských odborníků (cvičitelů a rozhodčích z výkonu) posoudilo a sestavilo žebříček pracovní a poslušnostní inteligence a schopností těchto plemen psů. I zde však existují výjimky a individuální odchylky, kdy i mezi nejméně inteligentními plemeny jsou jedinci pracující mimořádně dobře a naopak. Hodně věcí jako vždy záleží na cvičiteli. Maďarský ohař (vizsla) se v tomto hodnocení umístil na vynikajícím 25. místě, tedy ve 2. kategorii z celkových šesti.

Kolektiv autorů
 

Vizsla a její život v bytě

 

Spousta lidí se mylně domnívá že lovecký pes je vhodný pouze na vesnici nebo na zahradu rodinného domu. Skutečnost je ovšem trošku jiná, přečtěte si názor zkušené chovatelky na toto téma.

Často se mě potencionální majitelé vizsly ptají, jestli je tento pes vhodný do paneláku (obecně do bytu ). Většinou podlehnou obecnému povědomí, že psi jsou v paneláku chudáci, ovšem na vesnici, na dvoře – ó ti se mají. A všechno je samozřejmě úplně jinak. Bez ohledu na to , kde pes žije, je buď chudák nebo se má. Záleží to pouze a jenom na majiteli, jak se o psa stará. Vševědovi, který „ví“, že v paneláku jsou psi chudáci, položte kontrolní otázku. Jestli někdy měl psa (drtivou většinou odpoví, že ne) a pokud ano, jestli ho měl v paneláku. Můžete položit i další kontrolní otázku, jestli někdy dotyčný člověk prošel jakoukoli vesnicí a zaměřil se ne na domy, zahrady, kytičky, ale na psy u domů. Někdy vidíte doslova hrůzu, psy na řetězu, na který ho jako štěně přivážou a jako mrtvého odvážou. Psi s životním prostorem tvaru kruhu, poloměr je dán dvoumetrovým řetězem. Zde je polorozpadlá bouda, má-li pes štěstí tak kastrol s vodou a nějaké ty zbytky. Bez základní veterinární péče, plný vnitřních i vnějších parazitů, psychicky i fyzicky stresován. Zeptejte se toho chudáka, jestli by se radši netrápil v paneláku, v teple, suchu a pohodlí, opečováván a milován celou rodinou, se stálou veterinární péčí ( zeptejte se psa z řetězu, kdy mu naposledy čistili zuby... ), s dostatkem tak potřebných sociálních kontaktů a přiměřeným zaměstnáním - třeba jen procházky.

Pravdou je , že i na vesnici se situace mění, těch opravdu drastických případů už není tolik a samozřejmě i některý pes v paneláku může být opravdu naprostý chudák. Jak jsem řekla, nezáleží tolik na prostředí, jako na majiteli. Ale vraťme se k vizsle. Mám zkušenosti pouze s krátkosrstou, ale zato dlouholeté – více než 20let. Mnoho let jsem měla vizsly v paneláku, mnoho let i na chalupě, na zahradě ( ovšem tam byly pouze, když jsem tam byla také ). Vím , o čem mluvím. Vizsly panelák milují. Milují teploučko, pohodlíčko, válení se na gauči, ev. pokud panička dovolí ( a já dovolím vždy ) i v posteli, milují neustálý kontakt s rodinou, všechno sledují a vyhodnocují. Výsledkem je, že se chystají na procházku dřív, než to paničku vůbec napadne. Jsou na očích, jakákoli odchylka v chování je viditelná a je konzultována s veterinářem – radši dřív než později. Ale. Na druhou stranu je nutno vizsle poskytnout dostatečné vyžití. Jedno jaké, ale temperament si žádá svoje. Jinak je z vizsly znuděný, otravný pes a velký ničitel. Najde si zábavu sama a věřte, málokdy se to majiteli líbí. To „pravé ořechové“ je samozřejmě pole, les, voda. Pozor na zrádné proudy, ostnaté dráty, hady, jedovaté návnady, dopravu všeho druhu a ukazováček výstražně nahoru – bohužel často myslivce. Nespoléhejte na to, že na loveckého psa by myslivec neměl vystřelit, mám vyzkoušeno, že mnozí vizslu neznají a nebo nechtějí znát. Buďte ve střehu, využívejte vynikající vlastnosti vizsly nevzdalovat se příliš od páníčka a kde je to možné, snažte se s myslivci domluvit. Jde to, pokud myslivci vidí , že majitel psa zvládá, snaží se, aby pes v revíru neškodil, dodržuje zákazy vstupu v určitém období a pod. Nejlepší je, pokud majitel naváže bližší kontakt s členem místního mysliveckého sdružení , nejlépe majitelem loveckého psa a chodí do revíru s ním. Ten mu pak může pomoci i při výcviku – není tak těžký, jak by se mohlo zdát. Problém je právě volný pohyb po revíru, střelba ( kapsle opravdu nestačí, měla by to být brokovnice ) a přístup ke zvěři v přípravě na zkoušky - bažant, zajíc, kachna, ev. liška .
Jinak vizsla zvládá velice dobře agility, canisterapii, dálkové pochody a jiné blbnutí všeho druhu. Hlavně být aktivní. Jestli vizsla něco není, tak lenoch. Po aktivitě si pak užívá odpočinek v pohodlí třeba paneláku a umí to moc dobře. Proto ideální páníček je třeba městský myslivec bydlící v bytě. Myslím tím myslivce – kynologa nebo aspoň milovníka psů. Někteří myslivci po návratu z revíru pověsí klobouk a flintu na hřebík a se psem by nejradši udělali totéž. Každodenní práce se psem pro některé rozhodně není potěšení, ale nepříjemná a otravná povinnost. Tak přesně o těch nemluvím. Okolo domu a zahrady je vždy dost práce a tím je míň času na psa.
I veliká zahrada pro vizslu není nijak zajímavá, naprosto jí to nestačí, je to jen větší nudný prostor na venčení. Potřebuje ven. V paneláku té práce tolik není a je čas věnovat se psu. Zúčastňuje se celá rodina, vizsla je proslulá svou poslušností, inteligencí a nevyhledává konflikty ani s lidmi, ani se psy. Kromě menších dětí s ní nemá žadný člen rodiny problémy. Pro svou povahu – vizsla miluje lidi a dává to nadšeně najevo – nejsou problémy s nájemníky, ti se tohoto poměrně velkého, ale milého psa nebojí. Většinou vizsla ani ty, kteří opravdu psy nemusí, nepopuzuje a nevyvolává tak různé protestní podpisové akce, které pak majiteli dost ztrpčují život. Zdůrazňuji, na pracovní použití psa nemá život v bytě žádný podstatný vliv, kromě nutné trochy opatrnosti v zimním období. Pokud pes nemá venku pohyb, musíme ho zabezpečit před prochladnutím. Pořád je to ale pracovní pes, který ochotně plní úkoly a pro pána udělá téměř cokoli. Výhodou je velká vnímavost psa vychovávaného v rodině a dobrý vztah k majiteli, což je předpoklad pracovních výsledků. Vizsla nepracuje pod nátlakem, po zlém toho s ní moc nesvedete, přestane spolupracovat. Musí mít k majiteli důvěru, věřit mu bezmezně. Pak ho miluje a je ochotna mu vyhovět. Je velmi citlivá, špatně snáší trestání, už nesouhlasný pohled nebo káravý tón je většinou dostatečný trest. Člověk hrubý, prchlivý, neovládající sám sebe, s různýmy mindráky by si vizslu rozhodně neměl pořizovat, to není pes pro něj.

A proto. Jste vyrovnaný, sportovně založený a aktivní člověk s dostatkem času a nutných finančních prostředků? Je Váš zájem trvalý? Nechcete jen udělat radost dětem, protože stejně péče o psa skončí na Vás ? Nejste snob a nehledáte pouze moderní doplněk (pro tyto účely se vyrábějí psi keramičtí) ? Myslíte si, že Vaší nevýhodou je pouze to, že bydlíte v bytě? Omyl. Právě Vy jste ten pravý majitel pro vizslu.

Alena Sázová
 

 

 
Copyright © 2024. Vivesbohemia.cz - chov a výcvik loveckých plemen. Designed by 4feet.cz