Čeština (Česká republika)English (United Kingdom)

   krycipsi1           Naprodej1

Německý ohař krátkosrstý

 

Vznik a vývoj NKO

Evropští krátkosrstí ohaři nevznikli a nevyvíjeli se ve všech zemích současně. Příčinou toho byl především různý stupeň kultury, různé stavy zvěře, zejména pernaté, jakož i rozdílný stupeň lovecké a tím i kynologické vyspělosti. Po těchto stránkách to byly právě jihoevropské země, jmenovitě Itálie a Španělsko, které měly všechny vhodné podmínky. Navíc v těchto zemích kvetlo ve středověku jako nikde jinde zbrojířství. Palné zbraně, které přispěly k podstatnému rozšíření krátkosrstých ohařů a k jejich všestrannějšímu použití byly v Itálii a Španělsku používány v širším měřítku asi o 100 let dříve než ve střední Evropě. Není proto náhodné, že se krátkosrstí ohaři vyvinuli nejdříve na jihu Evropy. Krátkosrstý italský ohař "bracco" je některými kynologickými autory považován vůbec za nejstarší formu krátkosrstého ohaře. Tento názor potvrzují i nejstarší obrazy těchto psů, které se nalézají ve Vatikánské galerii v Římě, založené koncem 13. století. Představují krátkosrsté ohaře již ušlechtilejších forem. Naproti tomu německý kynologický spisovatel Dr. Kleemann se přiklání k názoru, že krátkosrstého ohaře vypěstovali Španělé.

Krátkosrstí ohaři se v jednotlivých evropských zemích nevyvíjeli ani zcela odděleně. Cestou obchodní, formou darů či jako válečná kořist a pod. se dostávali psi jedné země do země druhé a ovlivňovali domácí chovy. Dalmacký honič či bengálský brakýř, předchůdce nynějšího dalmatina, stává se hlavním loveckým psem Itálie. Odtud přicházejí do Španělska a do Anglie. Severně a jižně od Pyrenejí rozšířený honič je předkem francouzkého a španělského krátkosrstého ohaře. Španělský pointr takzvaného navarrského těžšího rázu se podle některých kynologických autorů dostal jako Spanish Pointer do Anglie.

Do Německa přicházejí italští, francouzští a španělští krátkosrstí ohaři, stejně jako anglický pointr. Všichni tito psi se pochopitelně používali více méně i k zušlechtění domácích chovů, ovšem jejich podíl na zušlechtění německého krátkosrstého ohaře nebyl stejný.

Krátkosrstí ohaři vůbec pocházejí vesměs z honičů. Pečlivým výběrem těch honičů, kteří vykazovali už od přírody vlohy pro vystavování, čistým pěstěním s nimi a přikřížením lehčích i těžších typů štváčů se vytvořil časem typ krátkosrstého ohaře.

Také německý krátkosrstý ohař byl vyšlechtěn z honiče, z něhož vznikl dávno před tím také německý černobíločervený barvář. S tímto barvářem byl původní německý krátkosrstý ohař křížen. Také tento kříženec byl podle všeho většinou černobíločervený. Teprve křížením s těžkou dogou a jihoevropskými psi vznikly jiné barvy. Ještě počátkem 19. století byly nejobvyklejšími barvami německých krátkosrstých ohařů bílá, bílá s hnědými místy, hnědá, hnědá s bílými odznaky. Podle Němce Winckella byli obvyklí také ohaři strakatí nebo žíhaní, zato ohaři černí, šedí a žlutí byli vzácní.


Od 14. století se na různých místech Evropy, nejdříve však v oblasti Pyrenejského poloostrova, začínají z velkých honičů vydělovat lovečtí psy, vyznačují se novým způsobem práce: už zvěř nehoní, neštvou, ale vyhledávají nosen a její přítomnost charakteristickým způsobem ukazují lovci. Než se tento způsob změnil k dokonalosti kterou dnes předvádějí Pointři, Setři i kontinentální Ohaři, uplynulo několik století.
Pro jejich vývoj byla rozhodující lovecká práce, zejména však vynález střeleckých zbraní na počátku 15. století, ale hlavně v polovině 16. století objevují se lovecké ručnice s kolečkovým křesacím zámkem. Výrazný pokrok přinesl vynález křesacího zámku na počátku 17. století a následně zavedením brokovnicového náboje.
Vedle honičů se objevuje lovecký pes nového typu, ohař. Jeho nejstarším typem byl španělský "bracce de punta" v jehož jméně se ozývá návaznost na honiče a brakýře. Jeho přímými potomky jsou dnes Španělský ohař a Portugalský ohař.
Velká záliba šlechty, která byla rodově, společensky i politicky úzce propojena, v lovecké kratochvíli, vedla k rychlému šíření tohoto typu loveckého psa po celé Evropě i do velké Británie, kde se stal pointrem, psem který "ukazuje" vystavuje zvěř. Stranou nezůstala ani střední Evropa, včetně království českého, které mimořádnou měrou přispělo k vývoji ohaře drsno - čí hrubosrstého ( viz Český fousek ).
Na německém území byli známi tzv. staroněmečtí ohaři, kteří však až do poloviny 19. století netvořili výraznější samostatný typ, šlo spíš o ohaře na německém území. Výjimkou byli až zvláštně zbarvení wüntemberčtí ohaři, kteří vykazovali četné znaky velkých honičů, zejména typu Svatohubertského psa, včetně na ohaře nezvykle velkých, zavěšených ušních boltců a krčního laloku. Vyznačovali se určitou váhavostí, ale o to větší vytrvalisti, zbarvení byli trojbarevně, krátká srst byla hnědobíle skvrnitá a žlutě pálená. Vyskytovali se i psy, tzv, tygři pstruhovaní, hnědě žíhaní se žlutými znaky nad očima, na ženichové partii, na hrudi, na vnitřních stranách končetin, na tlapách a pod nasazením ocasu. Tito ohaři se zřejmě stali základem, k němuž němečtí chovatelé v letech 1860 - 1880 přidali krev tehdy známého španělského ohaře, rovněž těžšího typu a přímého předchůdce anglického pointra. a opětně posílili noc psem svatuhubertským.


K prvním chovatelům patřil princ Albrecht zu Solms-Bauenfels z Hannoverského domu (kolem roku 1870) a dále např. Julius Mehlich z Berlína, který využil ve svém chovu v roce 1883 přímo anglického pointra a setry. Pro další vývoj všech variet, dnes samostatných plemen německých ohařů, měla rozhodující význam hannoverská výstava ohařů v roce 1879, na niž byly stanoveny základní znaky jednotlivých plemen ohařů. Už v roce 1817 lze však najít popis německého krátkosrstého ohaře v díle Der eigentliche Hühnerhund veterinářeWaltera. Obdobný typ psa zobrazil na své rytině J. E. Ridinger - pod týmž jménem - již kolem roku 1722.
Klub chovatelů byl 1891, pečlivou chovatelskou činností vytvořil z německého krátkosrstého ohaře jednoho z nejvšestrannějších, a proto též nejrozšířenějších ohařů a loveckých psů vůbec.Během 17. století dovezli Němci ze Španělska starého španělského pointra. První jedinci tohoto plemene byli dovezeni a také používáni jen pro vystavování pernaté, později bylo toto plemeno použito ke křížení se staroněmeckým krátkosrstým ohařem. Výsledkem křížení byl silný pes s těžkou hlavou, který vystavoval pernatou a spolehlivě pracoval na stopě.

Přibližně v téže době se začaly rozšiřovat i ve střední Evropě zdokonalené ručnice,
které již umožňovaly střílení zvěře v běhu a v letu. V důsledku toho vyvstaly nové a to nemalé požadavky na práci loveckých psů jak před ránou, tak i po ráně. Francouzi, Italové a Angličané viděli vyřešení těchto požadavků ve vyšlechtění plemen loveckých psů, kteří by byli ve svém oboru specialisty. Němci se pokusili vytvořit jedno plemeno pro všechny obory. S jakým výsledkem, je vidět už z líčení německého svobodného pána z Borchu, který v "Sylvanu 1813" o krátkosrstém německém ohaři napsal: "Nyní je koroptvář jako vyzkoušený pomocník u mnohých myslivců z povolání povýšen na "fac totum"... Nejen při lovu v poli se ukazuje neúnavným, nýbrž ani ve vodě jej nezastraší ani námaha ani chlad, hledá, vystavuje,
přináší všechny druhy zvěře, které patří k nízké zvěři, doprovází svého pána na čekanou, jakož i na hony a všude je pozorný, klidný a horlivý v práci. Avšak jeho učenlivost nezůstává jen při tomto. Snadno lze jej přimět, že nahradí barváře, ba nezřídka zahanbí jej po krátkém nácviku."

Až do čtyřicátých let 19. století byl německý krátkosrstý ohař ve stálém rozvoji,
zato doba mezi 1839 až 1879 představuje údobí ustrnutí, ne-li jeho úpadek. Německý krátkosrstý ohař byl stále více zatlačován do pozadí anglickými psy, kterým byla dávána přednost pro jejich rychlost, temperament, způsob hledání a pro jeho dobrý nos. V Hannoveru
a v Berlíně byla dokonce založena kolem roku r. 1840 sdružení pro dovoz anglických psů.

Teprve v létech z konce 19. století nastává obrat k lepšímu. Zpočátku se ovšem němečtí kynologové dopouštěli té chyby, že zavrhovali šmahem anglické psy a odmítali
i křížení s pointry, ačkoliv tehdejší německý krátkosrstý ohař, který sice vynikal jako stopař
a přinašeč a také byl neobyčejně ostrý, nebyl vytrvalý, hledal krokem a měl slabší nos. Tím se regenerace německého krátkosrstého ohaře stala svízelnou a jeho zušlechtění se oddálilo.

Po nezdařené výstavě spolku Hektor a po celkem bezvýsledné výstavě ve Frankfurtu n. M. v r. 1878 byl založen téhož roku "Verein zur Veredlung der Hunderassen" (Spolek pro zušlechtění psích plemen). Rok na to byla pořádána v Hannoveru velká mezinárodní výstava a při té příležitosti došlo ke sjednocení názorů, jak má německý krátkosrstý ohař vypadat. Byly stanoveny plemenné znaky pro jeho formu podle tehdy nejlepšího psa. Byl jím pes nadlesního Hesse "Hektor I". Tento pes byl poněkud lehčího rázu, nicméně robustní, většinou bílý s hnědými znaky.

Od té doby nastává opět rozvoj a cílevědomé zušlechťování německého krátkosrstého ohaře. Zasloužili se o to v r. 1890 založený "Klub Kurzhaar" (Klub krátkosrstý ohař) a z chovatelů v prvé řadě chovatelé kmenů Lippe - Detmold. Psi z těchto chovů byli sice stále ještě těžkopádní, ale hledali již klusem a též povšechně znamenali určité zlepšení. Spojením s thuringenskými kmeny vznikli lehčí psi, k nimž patřili zejména psi chovatele J. Englera "von Lemgo". Tito psi vynikali již ušlechtilejší hlavou a lepším exteriérem. Podle Strebla nebyl začátkem 20. století žádný vynikající německý krátkosrstý ohař, v jehož žilách by nekolovala krev "von Lemgo".

Silnější kostry byli psi chovatele J. Mehlicha z Berlínu. Z náhodného krytí jeho feny "Holla Hoppenrade" s pointrem těžkého rázu "Donnerem" vynikli psi "Maitrank Hoppenrade, Balsan II. Hoppenrade a Bosko Hoppenrade". Tito psi vynikali již ušlechtilostí, temperamentem a kvalitou nosu. Při anglickém hledání "derby" Maitrak Hoppenrade dokonce porazil anglické psy a vítězem "derby" se stal poprvé německý krátkosrstý ohař.

Zájem o krátkosrstého ohaře vzrůstal. Vznikly a vynikly další psince, z nichž je třeba uvést alespoň psinec "Tref - Trefflich", chovatel Isermann, Nordhausen, psinec "Jagerhaus" dvorního myslivce Isermanna, Sondershausen, psinec "Mansfeld", chovatel Florstedt a psinec "Waldheim", chovatel C. Mulde , Riechzenheim. Němečtí chovatelé použili pointra přirozeně i v jiných případech k zušlechtění německého krátkosrstého ohaře. Jisto je, že německý krátkosrstý ohař z pozdějších let začátku 20. století byl sice menší, zato však rychlejší, vytrvalejší a tím i výkonnější, než byl staroněmecký krátkosrstý ohař. Získal i exteriérově, i na způsobu hledání, jakož i na kvalitě nosu, podržel však spolehlivost a stopovací schopnosti, které učinily staroněmeckého ohaře tak oblíbeným.

Po stránce původové je tedy německý krátkosrstý ohař - zhruba řečeno - křížencem staroněmeckého krátkosrstého ohaře se starošpanělským pointrem, zušlechtěný anglickým pointrem, při čemž v něm převládá krev honičů, a to nejen domácího, ale i cizích, zejména také dalmackého či bengálského honiče. Po stránce výkonnostní představuje nový typ loveckého psa, který při řádném výcviku a vedení zastává práci anglického ohaře, retrívra,
barváře, španěla, labradora a pokud jde o práci na škodnou na povrchu, i práci teriéra.


Portrét plemene
Německý krátkosrstý ohař je středně velký lovecký pes, jehož celkový vzhled je ušlechtilý, tvary zaručují vytrvalost, rychlost a sílu.
Povahy je milé, vstřícné a při komunikaci a výkonu jedná přímo a poctivě. Je dobře cvičitelný a voditelný.
NKO vznikl v době změny způsobu lovu a s rozmachem palných zbraní a to ze starého krátkosrstého loveckého psa, původně honiče či brakýře. Chovatelé reagovali na touhu lovců po opravdu všestranném ohaři. Po napoleonských válkách hrozilo původnímu německému typu ohaře téměř vymizení. Významný obrat tento trend zaznamenal po roce 1870, kdy sílící nacionalismus vola i po svém plemeni ohaře. Ten však díky své těžké stavbě těla a průměrnému nosu zaostává za moderním anglickým pointerem. Další nevýhodou byla téměř nutnost tvrdých výcvikových metod. Pořádek v názorech na chov, typ a zbarvení udělal po svém založení roku 1878 "spolek pro zušlechťování psích ras", který roku 1879 stanovil první popis plemene. Po mnoha nezdařených, vpravdě nahodilých chovatelských pokusech se přistoupilo k přikřížení pointera a výsledek byl okamžitý. Dále již cíleným výběrem a chovem se začíná starý těžký typ měnit na moderního, lehkého a nosového ohaře, u něhož je kladen důraz na jeho všestrannost. O mnohé se zasloužili i význační chovatele z Čech a Moravy, kteří velmi zpopularizovali toto plemeno a od začátku 20.stolení zajistili NKO status nejrozšířenějšího ohaře u nás. 


Typy

Ohaři, kteří se vyskytují na území Německa se dělí do čtyř plemen, z nichž každé působí jako samostatně uznané plemeno. Kromě německého ohaře krátkosrstého to jsou německý ohař dlouhosrstý, německý ohař drátosrstý a ostnosrstý.

 

Všeobecný vzhled

Německý krátkosrstý ohař je mohutný pes ladného a ušlechtilého vzhledu. Hlava je dostatečně široká, protáhlá a suchá, s šikmo vzestupujícím čelním sklonem a lehce klenutým temenem. Oči jsou umístěné souměrně, a čím je jejich barva tmavší, tím lépe. Hřbet nosu je široký s lehkou klenbou, nos je hnědý. Uši jsou nasazené vysoko, jsou široké, ve špičce zaoblené, převislé, zvlněné a přiléhající k lebce. Jejich délka musí odpovídat hlavě a celkovému vzhledu. Tělo je mohutné a svalnaté, téměř čtvercového rámce, s hlubokým hrudníkem, pevným, rovným a krátkým hřbetem, výraznou bederní partií a lehce se svažující zádí. Ocas je dobře nasazený, nesený je vodorovně. Je povoleno jeho krácení.

Povaha

Německý krátkosrstý ohař je pes živé povahy bez známek nervozity či agresivity. Je velmi inteligentní a dobře ovladatelný. Pro své okolí je přátelský, má příjemné chování a je klidný.

Společenská charakteristika

Svému pánovi je tento pes nesmírně věrný, k celé rodině je přátelský. K cizím lidem je přirozeně nedůvěřivý, má sklony udržovat své lidi a jejich obydlí v bezpečí. Ve vztahu k jiným psům nebývá agresivní a nevyvolává rvačky. Při setkání s jinými zvířaty je potřeba si stále uvědomovat, že jde o loveckého psa.

Vztah k dětem

Německý krátkosrstý ohař má k dětem přátelský vztah. Děti by však měly být také poučeny, jakým způsobem mají ke psu přistupovat, a jak se k němu chovat.

Výchova

Výchova německého krátkosrstý ohaře není nikterak náročná, jedná se o psa inteligentního, dobře ovladatelného s ochotou k učení novým věcem. V každém případě, stejně jako u jiných plemen psů, je však zapotřebí velká dávka trpělivosti, důslednosti a pochopení. K loveckému výcviku lze přistoupit až po zvládnutí cviků základní poslušnosti.

Držení

Tento pes se hodí spíše na venkov, do přírody. Usedlý život rodinného mazlíčka pro něj není dobrou volbou, nebyl by příliš šťastný. Měl by být ustájený tak, aby měl neustále dostatek pohybu, světla a vzduchu. Pokud je pes chován celoročně venku, měl by mít k dispozici zateplenou boudu umístěnou tak, aby byla chráněna před větrem a přímým sluncem. V případě, že psa umístíte do kotce, měl by být kotec zčásti zastřešený, a musí v něm být umístěna bouda. V tomto případě je nezbytně nutný co nejčastější kontakt s lidmi.

Pracovní využití

 Německý dlouhosrstý ohař je všestranně upotřebitelný lovecký pes. Má úžasně rozvinuté lovecké instinkty, velmi ochotně pracuje ve vodě i na suchu. Má výborný čich, vlohy pro aportování i vystavování, je ochotný ke stopování a dohledávce. Má svou vrozenou ostrost.


Pohyb

 Toto plemeno miluje pohyb, a je potřeba mu ho dostatek také zajistit. Potřebuje hodně zaměstnání a vzruchu. Také má velmi v oblibě vodu a plavání. Rozhodně mu nesvědčí usedlý život na gauči.

Péče

Srst psa je nutné pravidelně pročesávat a kartáčovat, zejména v období línání. Na vzhledu srsti je nejlépe vidět, jak se majitel o svého psa stará jak ohledně hygieny a čistoty prostředí, ve kterém pes žije, tak ohledně výživy. Kromě srsti je však potřeba věnovat pozornost také čistotě očí, uší, nosu a chrupu. Oči omývejte borovou vodou, kontrolujte čistotu zvukovodu, v případě potřeby uši vyčistěte. Nutná je také pravidelná kontrola chrupu, na kterém se může vytvářet zubní kámen, který je potřeba odstranit. Drápky psa udržujte krátké.

Využití ke hlídání

 Německý krátkosrstý ohař je dobrým hlídačem, vždy chce udržet vás i váš dům v bezpečí.

Nejčastější onemocnění

Dysplazie kyčelního kloubu.

Zvláštnosti plemene

 Německý krátkosrstý ohař je po léta šlechtěn pro lovecké účely, a pro tyto účely by měl být také využíván. Pokud si chcete pořídit domácího mazlíčka, kterého nechcete zaměstnávat prací v lese a ve vodě, pořiďte si jiné plemeno. Tento pes je velmi otužilý, a raději snáší zimu než přílišné teplo.

Výživa dospělého psa

 

Kvalita výživy má v dospělosti psa vliv na jeho fyzickou kondici, zdraví a kvalitu srsti. Podávejte psovi proto takové krmivo, které mu bude vyhovovat nejen chuťově, ale také zabezpečí potřebný příjem energie vzhledem k jeho pracovní vytíženosti. Vybírejte pouze kvalitní, vyvážené krmivo, které obsahuje všechny potřebné živiny.


Výživa starého psa
U staršího psa se mění metabolismus, pes častěji spí a méně se pohybuje. Není proto nutné dodávat mu krmivem příliš mnoho energie, pes by mohl začít tloustnout. Je proto vhodné přejít na odlehčenou stravu pro seniory, která vašemu psovi zajistí všechny potřebné živiny bez toho, aniž by zatěžovala jeho organismus.

podrobné informace o výživě psa hledejte zde


Dovětek pro budoucí majitele
Pro aktivního myslivce je německý krátkosrstý ohař nejen ideálním a universálním pomocníkem v lese, ale také dobrým hlídačem jeho domova a příjemným společníkem jemu i celé jeho rodině.

Kolektiv autorů

na

 

 
Copyright © 2024. Vivesbohemia.cz - chov a výcvik loveckých plemen. Designed by 4feet.cz